Tentokrát si osud s učenou společností oksfordskou pohrál věru pichlavě! Jednoho rána, zkraje července, zazelenal se pahýl před univerzitou a rozkvetl. Řečeno jazykem lidu prostého: stal se z něj kaktus! No stal – někdo z něj plastiku kaktusu vyvedl tak podařenou, že projíždějící veřejnost nevycházela z údivu. A co teprve sbor akademický… Nenadálá proměna „našeho kůlu u hospody“ (ano, i tak se říká univerzitnímu kampusu, byť nikdo nikdy empiricky nedokázal, že oprávněně) vyvolala zmatek a pozdvižení. Názor střídal protinázor, a že jich bylo z obou stran spektra: „Co to je za hrůzu!“ „Takhle dokurvit pahýl, symbol hospody a vesnice…“ „Tady má někdo vkus, soudruzi! Ještě srp a kladivo nahoru a jste hvězdy.“ „Za mě to je hnus, velebnosti, kvádr byl finální dílo s tím, že se tam umístí mašina.“ „No co, prostě to odstraníme jako nepovolenou stavbu.“ I zastánci se našli: „S tim si dal někdo slušnou práci. Musim říct, že to vypadá dobře.“ „Určitě parádní nápad i provedení. A Brutus na kaktusu taky dobrý.“ „Artefakt moderního umění na vsi. Ten kaktus je mnohem jasnější: Ondra má na baru určitě nějakou dobrou tequilu.“ A pak taky jeden hlas, takřka prorocký: „Je to za mě takovej kubistickej Lada.“ Ale nepředbíhejme…
Otázka zněla jasně: Proč?
Kola univerzitní mašinerie se roztočila na plné obrátky. Vynecháme spekulace o tom, kdo z místních si z místních nemístně vystřelil. Akademičtí investigativci nepochodili ani u Policie ČR, neboť ta prý na místo přijela, až když bylo dílo dokonáno (je to tak, všímaví okolobydlící údajně přivolali zásahovou jednotku, domnívajíce se, že Oksford se snaží dobýt ne-li civilizace mimozemská, tak nadpozemská určitě). Nezbývalo než zapojit buňky šedé kůry mozkové (nebo alespoň těch pár, které většině učené společnosti ještě zbývají) a po vzoru slavného detektiva přijít záhadě na osten. Kruciální otázka zněla: „Proč?“ Prvotní názor, že dílo jest oslavou dobře zásobeného baru místní menzy, se ukázal jako lichý. Na baru se totiž ani po důkladné inspekci v doprovodu hygieny nepodařilo láhev dobré tequily objevit. Nabízelo se tudíž variantní vysvětlení: není to oslava, nýbrž popíchnutí nespokojeného konzumenta, jemuž nápoj z agáve v nabídce naopak chybí. Jenže na nikoho s podobnou objednávkou si ani pamětníci nepamatují, takže tento směr pátrání byl coby slepá ulička opuštěn. Nebudeme ctěného čtenáře unavovat přílišnými detaily, podstatné je, že na správnou cestu navedla učenou společnost katedra kumšthistorických studií, jejíž zástupci nelenili a za dlouhých letních večerů ponořili své zraky do análů (a že to bylo studium věru vyčerpávající, potvrzuje i mimořádně zvýšená tržba oksfordské menzy, toho času nově zrekonstruované ku zlobě tradicionalistického křídla, ale dlužno dodat, že ku po těše progresivistů). Kvalitativním průzkumem dotazníkovou metodou došli badatelé ke slibně znějící premise, že plastika jest dílem pouličních umělců, kteří při potulce vsí zaslechli uřvané lamentování zástupce starousedlíků nad „zpackanou“ rekonstrukcí interiéru hlavní studovny (terčem jejich výtek stalo se odstranění původních, „ladovsky“ laděných štuků na stěnách) a nemohli si nepovšimnout ani tupých pohledů štamgastů na prázdný zašedlý pahýl před kampusem.
Je to parodie? Nebo není?
Od této chvíle to už bylo k rozuzlení záhady, co by půllitrem dohodil. Při rešerši Ladova díla se stal rozhodujícím nález vcelku bezvýznamné noticky v tisku z roku 2016, jež informovala o tom, že obraz „Hon na návsi“ od Josefa Lady byl aukční síní Dorotheum vydražen za 1,3 milionu korun. Kumšthistorikům se následně podařilo kontaktovat nového majitele díla, od něhož se dozvěděli, že Ladův obraz po důkladném ohledání odhalil motiv, který slavný umělec nakonec překryl vrstvou akrylu. Co Lada přemaloval? Bingo! Kaktus nápadně připomínající oksfordskou plastiku, jak dokládá i snímek díla po citlivém zásahu restaurátorů, který má ctěný čtenář Pyšelských listů možnost vidět jako první. Odpověď na otázku, proč Josef Lada u finálního díla od motivu exotické rostliny ustoupil, je výzvou budoucím generacím frekventantů věhlasného Oksfordu, proč umělci pro plastiku zvolili kubistickou manýru, se nicméně podařilo poodhalit již nyní. Mnohému napovídá Ladova črta „Kočka leze dírou, pes oknem“, kterou rovněž přikládáme. Umělec na ní pracuje s kubistickými principy, které však používá pro ilustraci nekubistického námětu. Ladova parodie na avantgardní umělecké hnutí přelomu 19. a 20. století získala plastikou kaktusu na aktuálnosti a přinesla svěží vítr do stojatých vod každodenních „vědeckých“ disputací nad akademickým stolem. Autor díla zůstává neznámý, jeho odkaz budiž připomínkou, že i činy zdánlivě nelogické, absurdní a hraničící s nonsensem vypovídají o světě a společnosti, v níž žijeme, daleko víc než nic.
ak. malíř prof. et prof. Pepo Cucurbita Z. Iguli, MgA, MMA, vedoucí katedry kumšthistorických studií, Univerzita Oksford, Zaječice
Kdo za to může? Artefuckt ve formě kaktusu před Oksfordem ráno po instalaci. Neznámý autor (autoři) zanechal(i) odřezek s podpisem. Zjistit identitu intervenistů do veřejného prostoru zůstává na budoucích generacích. Foto: archiv Univerzity Oksford
Hon na návsi. Detail ze slavného obrazu Josefa Lady (1887 Hrusice – 1957 Praha) po citlivém odstranění svrchní vrstvy malby. Foto: dědicové Josefa Lady (majitel obrazu si nepřál být jmenován)