Nebylo by současnosti bez minulosti. Zaječický kroužek historiezpytců při akademické obci místního Oksfordu pro nás objevuje dávno pozapomenuté obyčeje a vrací jim život dle původních zvyklostí.
Nejstarší písemná zmínka o západoslovanské lidové tradici „vynášení smrti a vítání jara“ pochází z roku 1366. Jak uvádí Čeněk Zíbrt ve svém pojednání Veselé chvilky v životě lidu českého (Vyšehrad, 2006), synoda v Praze v ní popisuje zvyk vynášet na jaře z obce postavu představující smrt a za doprovodu zpěvů a her ji přinést k řece, kde je za velkého křiku utopena a lidé se jí vysmívají, že už jim uškodit nemůže. Ústředním prvkem tohoto zvyku z předkřesťanské éry je slaměná figura oblečená v ženských šatech, jež bývala označena rozličnými jmény, například Morana, Morena, Marzana, Mařena, Smrt, Smrtka či Smrtholka, přičemž formy jména Morana jsou užívány především na východě, jak dokládá Jiřina Langhammerová ve své práci Čtvero ročních období v lidové tradici (Petrklíč, 2008). Zaječický kroužek historiezpytců působící při akademické obci místního Oksfordu narazil při svém bádání na lokální variantu tohoto obyčeje. Jednak se Antonín Norbert Vlasák ve svém díle Ze starých dějin města Benešova. Archeologicko-historický nástin (1898) zmiňuje o „pionýrech nového způsobu přemisťování prostřednictvím vehiklu velocipéd zvaného“, kteří prý dokázali po polních cestách dorazit ze Zaječic do Benešova rychleji než kočár s dvojspřežím. Následně byla v doslovu k dílu Václava Lívy Prameny k dějinám třicetileté války (1951) objevena dobová fotografie z počátku 20. století, zachycující skupinu zaječických velocipedistů s alegorickou postavou smrtky.
Historie se opakuje
Zpytováním svědomí a dalších historických pramenů se podařilo sestavit pravděpodobný scénář průběhu obyčeje těsně před tím, než byl během komunismu zadupán do země a zapomenut stejně jako řada dalších tradic a zvyklostí. Dlužno podotknout, že zjištění jsou pozoruhodná, zejména naprostou originalitou, jež dle dostupných výsledků bádání nemají ve světě (sic!) obdoby. Posuďte sami: Morana byla v Zaječicích odjakživa nazývána Zimanou, a nebyla vynášena, nýbrž vyvážena – a to na bicyklech, milí čtenáři, navíc v době, kdy teprve nastával jejich rozkvět! Navíc se podařilo zjistit, že naši předkové na oslavu konce zimy v předvečer pondělí velikonočního žumpy vyváželi a zbavovali se všeho nečistého a ducha nepozdvihujícího, jako bylo staré harampádí či nezdravé zvyky a návyky. Ostatní aspekty obyčeje jako vyluzování hluku a utopení symbolické postavy zůstaly dodrženy. První tradiční vyvážení Zimany v novodobé historii proběhlo letos 21. dubna. Procesí vyrazilo od zaječického Oksfordu a přes Pyšely zamířilo do Čerčan na most přes Sázavu, kde byla Zimana za všeobecného jásotu a veselí svržena do proudu. Akce se setkala s mimořádným zájmem dospělých i dětí a přispěla k dalšímu rozvoji sounáležitosti a upevňování kořenů našich obyvatel v Zaječicích a blízkém okolí.
prof. Ewald Dörre, Ph.D., MBA, proděkan fakulty historických studií, Univerzita Oksford, Zaječice
