Nebylo by současnosti bez minulosti. Zaječický kroužek historiezpytců při akademické obci místního Oksfordu pro nás objevuje dávno pozapomenuté obyčeje a vrací jim život dle původních zvyklostí.
Jestli jste si do dneška mysleli, že akademik si přes prázdniny válí šunky, šeredně jste se mýlili. Protože akademik, a ten oksfordský obzvlášť, přes léto sice chladí buňky šedé kůry mozkové, nicméně v práci neustává, ba naopak.
Začněme prací manuální, které se někteří z našich oblíbených intelektuálů věnují s gustem podezřele silným. Příkladem budiž věhlasný prof. Wenzel von Kreuz, Ph.D., NokBA, proděkan fakulty antropologických studií a příležitostný restaurátor (neplést s restauratérem, byť i v těchto zařízeních na něj narazíte, jak s vášní sobě vlastní přednáší vyprázdněným duším kolem stolu o subalterním egu svého druhého já). Ten totiž řadu hodin svého letního volna strávil na lešení u kapličky na zaječické návsi, kterážto se díky přispění řady (neúplné, ale i tak se podařilo ve sbírce shromáždit slušný obolus) místních dočkala rekonstrukce.
Vše je v rukách nebo očích
Proč o tom ctěného čtenáře informujeme? Protože zatímco profesor von Kreuz oprašoval historii rukama, noříc je do barev a cementu, zbytek akademické obce oprašoval kroniky a letopisy noříc do zažloutlých stránek unavený zrak a do orosených půllitrů vyschlý ret. Nevíme s jistotou, zda šlo o náhodu nebo záměr, nicméně vedoucí katedry nanomechaniky prof. Heimerich Melchior, MPK, narazil při oblíbeném zkoumání historických návodů na jméno Willi Ockel.
Byl to lékárník a vepsal se, jak potvrdilo poslední vydání Kosmovy kroniky české, do dějin automobilismu. Když u něj totiž 5. srpna roku 1888 zastavila Bertha Benzová se svým strojem, vyšel ze svého obchodu a do vozu Berthě nalil lahev ligroinu. Nedosti na tom, že se stal dle dosud známých knižních pramenů prvním „pumpařem“ Evropy, navíc se spolupodepsal pod první úspěšnou dálkovou jízdou automobilem, kterou manželka Karla Benze (ano, toho, co zkonstruoval první benzinový automobil na světě) absolvovala z Mannheimu do Pforzheimu.
Pravda o prvním pumpaři
Proč se o tom zmiňujeme? Protože dle dochované orální historie (a ta nikdy nelže) byl prvním evropským „pumpařem“ nikoli Willi z Němec, nýbrž pozapomenutý vynálezce Arnoszt Pumpenágl, rodák ze Zaječic. Ten totiž již v roce 1870 doléval „plnou“ do benzinovým motorem poháněného stroje rakouského průkopníka automobilismu Siegfrieda Marcuse, když ten toho roku Zaječicemi projížděl, přičemž mu na návsi náhle „došla šťáva“. Posilněni oporou v análech oksfordští akademikové nelenili a záhy přišli na způsob, jak důstojně, a navíc prakticky světlou minulost vesnice připomenout. Díky vizionářskému nápadu proděkana fakulty matematických a statistických studií doc. Mgr. et Mgr. Pauluse Damhirsche, PBA, tak vznikl projekt, který vejde do dějin nejen Pyšelska, ale i katolické a kdovíjaké další církve. Je to tak: k zadnímu průčelí (průzadí, chcete-li) renovované kapličky na zaječické návsi přibude čerpací stojan na pohonné hmoty.
Samé dobré zprávy
Projekt celosvětového významu se ihned setkal s pochopením nejen obce akademické a duchovní (příjmy z vytočeného paliva půjdou dílem do fondu oprav kulturních památek a dílem do oksfordské nadace „Nemusí kapat, hlavně když teče“), ale i té mopedistické. Není totiž dnes už žádným tajemstvím, že Zaječice jsou díky ní zapsány v samotné knize páně Guinnessově pro největší koncentraci mopedů v jedné vsi na jednoho obyvatele, pročež sněm stařešinů rozhodl, že návesní pumpa bude disponovat toliko mixem benzínu s olejem, samozřejmě ve správném poměru 1:50.
Dobrou zprávou pro všechny ostatní sousedy s trvalým bydlištěm v obci budiž fakt, že tankovat zaječický mix budou moci za zvýhodněnou cenu i do svých motorových pil či křovinořezů. Jak se říká u nás v Zaječicích, pokrok nezastavíš, i kdyby proti němu stály všechny chrámy světa!
prof. et prof. Jaroslav Pokojský, DJC, MFA, předseda správní rady Nadace „Nemusí kapat, hlavně když teče“ při Univerzitě Oksford, Zaječice
