Nebylo by současnosti bez minulosti. Zaječický kroužek historiezpytců při akademické obci místního Oksfordu pro nás objevuje dávno pozapomenuté obyčeje a vrací jim život dle původních zvyklostí.
Není žádným tajemstvím, že učená společnost oksfordská zakládá si na udržování tradic a jakékoliv změny, jež mají za následek vykolejení toku života ze zajetého koryta, přijímá s notnou dávkou skepse a nedůvěry.
Nejinak tomu bylo v uplynulých týdnech, kdy se katedra architektury ve spolupráci s univerzitní stavební komisí jaly přikročit k dlouho plánované a ještě déle odkládané rasantní rekonstrukci útrob ústavu. Jak praví klasik, plány zdržujou, a tak ani frekventanty občasných kurzů postnotorického tlachání nepřekvapilo, že průběh prací připomínal místy stoletou vodu, jindy zas bouřlivou slovní přestřelku v dolní komoře britského parlamentu.
Nečekaný objev
Když pak ale mistr stavu zednického a velmistr katedry obkladů, prof. et prof. Stanley Peer, MCA, rozezvonil sbíječku v místech doslouživšího rozvaděče elektřiny, nastalo v chodbě spojující hlavní aulu se zázemím pro fyskulturní augmentaci nefalšované pozdvižení. To když se za vysypanou částí zdiva objevil dutý prostor velikosti tak akorát na pohár za první místo v oblastním přeboru křížovkářů a v něm – Oksforde div se – nádoba takovýto pohár připomínající.
Přivolaní akademikové trumfovali se navzájem rozličnými a mnohdy zcela protichůdnými teoriemi o původu a významu nečekaného nálezu, dokud nebylo v širším plénu sboru hlav namazaných rozhodnuto o nutnosti provést důkladnou archeologickou, ale i ontogenetickou, a zejména etnologickou analýzu.
Překvapivý výsledek
Nebudeme ctěného čtenáře zdržovat popisem pokusů a omylů, jež byly za tímto účelem prováděny, neboť noření nalezeného tělesa i dalších částí těles akademiků do různých kapalin o různé saturaci C2H5OH (čti alkoholem) ubralo by na pozornosti, kteroužto si zaslouží samotný výsledek bádání.
Prvotní premisa, že nalezený pohár představuje skutečně pohár, ovšem získaný našimi předky v blíže nespecifikované pre-moderní sportovní disciplíně (že by se mohlo jednat o kopanou, neprošlo jen o pověstné špunty na kopačkách), brzy vzala za své. Analýza pohledem totiž definitivně rozhodla, že učiněný nález jest místem spočinutí neznámého studenta.
Šalamounské řešení
Vědecká rada Univerzity Oksford během mimořádného jednání rozhodla, že součástí rekonstrukce a revitalizace (sic!) interiéru chrámu učenosti bude i obnovení objevené tradice a zavázala kvestora, aby vyčlenil potřebné prostředky pro vybudování kolumbária. Jednomyslně pak přijala usnesení, že kolumbárium bude umístěno ve zdi chodby naproti původnímu nálezu a jednotlivé ubikace že budou nabízeny nejen absolventům a akademickým pracovníkům Oksfordu, ale rovněž pomocnému personálu bez ohledu na výši dosaženého vzdělání.
Za lidovou cenu 10 tisíc korun je tak od této chvíle možno rezervovat si místo v Oksfordském kolumbáriu, kteroužto příležitost spočinout v místě sobě nejbližším jistě ocení každý, kdo jednou do Oksfordu vkročil. Veškerý výtěžek z prodeje těchto míst posledního odpočinku bude použit jen a výhradně na cestovní výlohy nejužšího vedení Univerzity, a to jak na cesty studijní, tak soukromé, včetně těch posledních.
Doc. ThDr. Falkes Teufel von Hölle, CSc., HBO, vedoucí katedry funerálních studií, Univerzita Oksford, Zaječice
