Nebylo by současnosti bez minulosti. Zaječický kroužek historiezpytců při akademické obci místního Oksfordu pro nás objevuje dávno pozapomenuté obyčeje a vrací jim život dle původních zvyklostí.
Oksfordští akademici hlásí, že během jejich pobytu v lockdownu se nic zvláštního nestalo! Tak přesně tuto větu a nic víc by se tu laskavý čtenář dočetl, kdyby se informace v ní obsažené zakládaly na pravdě. Jenže nezakládají. Jednak oksfordský akademik nikdy nic nehlásí – maximálně se hlásí třeba o pivo, když je kde –, protože oksfordský akademik co? Oksfordský akademik vždy pouze přednáší nebo publikuje. Druhak má mezery v jazyce anglickém, a proto nezřídka nerozlišuje mezi „zamykáním“ a „polknutím“. A do třetice je prostě empiricky dokázáno, že v Oksfordu a jeho okolí se zvláštní věci dějí neustále.
Heuréka!
A teď rovnou k další převratné novince z našeho inkubátoru na nezmarnost, za níž nestojí nikdo menší než děkan Fakulty prožitého umění prof. et pat. et akmal. Vasco da Cruz e Coração, Ph.D., FBI. Jeho záliba ve spojování nespojitelného, zejména ratia s emotiem, prostřednictvím metody cloisonismu, tedy konturováním barevných ploch výraznou spojitou linií, je všeobecně známá a uznávaná i v zámoří. Méně už jeho záliba ve značení. A nemáme na mysli studium signatur uměleckých děl ani animální způsob vymezování vlastního teritoria prostřednictvím výměšků. Řeč je o značení usnadňujícím orientaci jedince, případně skupin, v prostoru. Při práci na své dosud nejobsáhlejší studii Urbi et vicus (Město a vesnice, 2021) děkan dospěl k překvapivému zjištění, díky němuž lze konečně zcela pragmaticky rozetnout i jeden z mnoha gordických uzlů současné pandemie: jak je možné, že ti, kdo měli přijít, už nepřišli. Oni totiž přišli – jenže to nenašli! A tak není divu, že po porovnání dat mobilních operátorů prof. et pat. et akmal. da Cruz e Coração, Ph.D., FBI, zvolal tak hlasité „Heuréka!“, že by se v pololegální detašované studovně kdesi na Pyšelsku v přítomných akademicích ani krve nedořezal.
Od Marie Terezie k revoluci
Již před vypuknutím pandemie jej zaujalo jedno náhodně zaslechnuté postesknutí od, na adresu kurýrních společností: „Už potřetí mi řidič volal, že stojí u č.p. 46 a kudy má jet ke mně do č.p. 45. Jak to mám sakra vědět?“ No blbě. Číslování domů u nás uzákonila už Marie Terezie v únoru roku 1770. Začínalo se u nejdůležitější, zpravidla veřejné budovy a pokračovalo přirozeně po směru chodu hodinových ručiček. U vesnic podél silnic se začínalo prvním domem vpravo od směru, kterým přijížděla vrchnost. To nám i dnes dává celkem dobré povědomí o postupu urbanistického vývoje té které obce, výrazně méně dobré ale o tom, zda jdeme opravdu tam, kam chceme. Coby akmal. profesor da Cruz neváhal, a byv inspirován dávným zvykem označovat stavení domovním znamením, začal po Zaječicích instalovat své vlastní řešení: různobarevná kola (viz foto). Již pouhé čtyři kusy nových značení zaznamenaly úspěch a mnohá data ukazují, že tudy cesta vede! Namátkou: jak potvrdilo tiskové oddělení Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje, snížila se dojezdová doba ZZS z Benešova do Zaječic z 19 minut 5 vteřin na úctyhodných 18 minut a 32 vteřin. Ještě výraznější posun byl zaznamenán v dojezdech kurýrních služeb, a jak Pyšelským listům potvrdila okresní buňka Klubu českých turistů, díky barevným kolům klesla spotřeba barev na turistické značky v Zaječicích o nezanedbatelných 11,53 procenta.
Strategie pro lepší budoucnost
Akademická obec při univerzitě Oksford při nejbližším legálním sněmu stařešin formuluje závazné stanovisko k případové studii a poté na nejbližším zastupitelstvu navrhne revoluční změnu ve značení budov v celém katastru obce Pyšely. Jedním z neprůstřelných argumentů pro její očekávané přijetí je i fakt, že výrazně ulehčíme životní pouť dorůstající generaci školáků poznamenanou dlouhotrvající distanční výukou a loňským odmítnutím zavedení povinných maturit z matematiky. Zatímco čísla již naše mládež pravděpodobně znát nebude, barvy si ještě pamatuje z předškolní docházky. Zaječice se tak opět ukazují jako dosud neprávem opomíjená líheň progresivních idejí, které mají potenciál zlepšit úroveň našich životů nejen v současnosti, ale zejména včas reagovat na to, co přijde, i kdyby nepřišlo.
prof. Deborák Tjkrán, CSc., HUN, prorektor pro dezinterpretace a difamace, Univerzita Oksford, Zaječice
